Na Seven Serpents se nic neschová. Tisíc kilometrů, pět trajektů a desítky hodin v sedle rychle prověří nejen závodníky, ale i jejich vybavení. Ondra Sobek a Zuzana Boháčová během závodu bojovali s nemocí, nedostatkem spánku, pády i zlomeným ramenem. Uprostřed všeho toho byl Joytape jednou z mála věcí, která prostě fungovala – nabídl jistý úchop, pohodlí i klid soustředit se na to podstatné: pokračovat dál.

Joytape prověřený na Seven Serpents: 1 000 kilometrů gravelového pekla jako důkaz

Když se Posedla ambasadoři Ondra Sobek a Zuzana Boháčová postavili na start Seven Serpents 2025, věděli, že je čeká jeden z nejnáročnějších a nejméně předvídatelných unsupported gravel závodů v Evropě. Jubilejní ročník měřil 1 000 kilometrů, vedl přes ostrovy Pag, Rab a Krk, stoupal do pohoří Velebit a po cestě závodníky čekalo pět trajektů. Trasa byla navržená tak, aby odhalila slabiny – jezdců i jejich vybavení.

Poté, co loni dojeli celkově na 3. a 4. místě, se oba vrátili. Seven Serpents totiž není jako žádný jiný ultra závod.

Část jeho kouzla spočívá právě v nepředvídatelnosti. Jak říká Zuzana:

"Baví mě ta ferry game. Kromě spánku a plánování zastávek na jídlo a vodu je to další proměnná, se kterou musíte počítat. Může vám pomoct, ale taky celý závod úplně převrátit."

Přidejte k tomu bílou, téměř měsíční krajinu ostrova Pag, borovicové lesy Rabu, skalnatý Krk a dramatické pohoří Velebit vyrůstající přímo z moře a dostanete závod, který je stejně krásný, jako je brutální..

Když přestává být jízda pohodlná

Pro Ondru začala výzva ještě před samotným startem. Do Slovinska přijel nemocný a před závodem spal sotva dvě hodiny. Velkou část závodu tak strávil ve stavu, kdy přemýšlel, jestli bude vůbec schopný pokračovat. Přesto po více než 80 hodinách v sedle projel cílem na skvělém 5. místě celkově.

Zuzanin závod nabral ještě dramatičtější spád. Kolem 850. kilometru na ostrově Cres jí ve dvě ráno přímo pod kola vběhla ovce. Spadla a až po návratu domů zjistila, že si při pádu zlomila rameno. Přesto dokončila posledních 163 kilometrů a závod vyhrála mezi ženami..

Jak sama říká:

"Nejtěžší chvíle nepřišla hned po pádu. Přišla až druhý den ráno. Všechno na mě dolehlo a já jsem volala rodičům a brečela. Psychicky mě dali dohromady a dodali mi sílu pokračovat."

Když je jistý úchop důležitější než rychlost

Čím delší je jízda, tím důležitější se stávají kontaktní body.

Po dvou dnech na kole už pohodlí není luxus. Stává se součástí výkonu. Každá vibrace putuje do rukou. Každá další hodina na řídítkách přidává další vrstvu únavy a jistý úchop i kontrola nad kolem jsou stále důležitější.

Právě proto vznikl Joytape. Kombinace tlumení vibrací, jistého úchopu a dlouhodobého komfortu pomáhá jezdcům udržet kontrolu ve chvílích, kdy se začne projevovat únava, nedostatek spánku a klesající soustředění.

Jak po závodě řekl Ondra:

"Během osmdesátihodinového závodu existuje nespočet situací, které jsou tak trochu na hraně. A právě tam může být jistota úchopu nebo větší pohodlí rukou rozdílem mezi tím pokračovat dál, nebo sbírat sám sebe ze země."

Navzdory nemoci, spánkovému deficitu a hodinám závodění na hraně se omotávka řídítek stala jednou z mála věcí, které nevyžadovaly žádnou další pozornost.

A když se skutečnou výzvou stane sezení

Ultra-distance závody nebolí nohy zdaleka tolik, jak si většina lidí myslí. Nakonec rozhodují krční páteř, bedra, ruce, chodidla a nevyhnutelně také sedací partie. Proto Zuzana věnuje velkou pozornost detailům, které pomáhají udržet pohodlí i na extrémně dlouhých tratích – od náhradních kraťasů přes pravidelné používání chamois krému až po pečlivé plánování zastávek.

A letos vyčnívala jedna věc nade všemi ostatními.

Jak sama říká:

"Poprvé na ultra závodě jsem mohla sedět pohodlně po celou dobu. Měkké tkáně byly samozřejmě citlivé, ale sedací kosti byly úplně v pohodě."

V závodě, kde je tolik proměnných mimo vaši kontrolu, Joyseat stal jednou starostí navíc, kterou nebylo potřeba řešit. Protože po 1 000 kilometrech, pěti trajektech a více než 80 hodinách v sedle měli oba závodníci dost jiných věcí, na které museli myslet. Jejich kontaktní body mezi ně nepatřily.

Po 1 000 kilometrech, pěti trajektech a více než 80 hodinách na kole by poslední věcí, kterou řešíte, měl být váš úchop. Objevte Joytape.